|
Přežije jen
sebevědomý akcionář
Tento
rozhovor
byl publikován 30.9.2002 v Denících
Bohemia, stále je však v mnoha ohledech velmi aktuální.
Pan Ing. Aleš
Hodina je jako soukromý investor nezvykle častým
hostem médií. Čemu
přikládáte
zvýšený zájem
novinářů o Vaši osobu?
Myslím,
že moje osoba není až tak zajímavá,
novináře spíše
zajímají některé kauzy, ve
kterých se angažuji.
Ale o jiné
menšinové akcionáře se
zajímají novináři málokdy.
To je určitě chyba, ale novináři jsou
zvyklí jít tam, kde se něco děje.
Naprostá většina akcionářů se o svůj
majetek uložený v akciích prakticky
nezajímá, natož aby se kvůli němu nějak aktivně
angažovali, protože mají jiné priority.
Své akcie hodnotí jen z pohledu
investované tisícikoruny za kupónovou
knížku. Ono se ale říká: "Lehko nabyl,
lehko pozbyl." Takové akcionáře pak mohou
tuneláři snadno okrádat a novináři se
o tom ani nemají od koho dovědět, protože sami tito
akcionáři to třeba ani netuší.
Skupiny
aktivních
menšinových akcionářů jsou
označovány za "vyděrače". Považujete toto
označení za příhodné?
To myslíte vážně? Chcete
srovnávat investora a zločince?
Proč tedy ono
označení "vyděrač"?
Pokud vím,
označování aktivních
akcionářů za vyděrače je oblíbenou, ale
průhlednou taktikou tunelářů. Přesně podle hesla "Zloděj
křičí: Chyťte zloděje!" se snaží znemožnit ty,
kdo jim brání v nerušeném
tunelování podniků.
V médiích byly
prezentovány některé Vaše spory s
velkými tuzemskými společnostmi, např. s
Komerční bankou. O co šlo nebo jde v tomto sporu?
Bývalí manažeři
dosazení státem nezanechali Komerční
banku v nejlepším stavu, a stát proto
rozhodl o zvýšení jejího
kapitálu. Kdyby však mělo jít opravdu
jen o pomoc bance, umožnili by i ostatním
akcionářům, aby si koupili co nejvíce
nových akcií a přinesli tím bance
další peníze. Avšak ve
druhém kole úpisu mohl akcie nabývat
jen stát, a to za nejnižší možnou
cenu. Tím si před privatizací levně
navýšil svůj podíl v bance zhruba ze
40 na 60 procent a vydělal tak na úkor ostatních
akcionářů. Málo se ví, že tento postup
označil za nezákonný i
Nejvyšší soud České
republiky. Bohužel ale nepřikázal nápravu, takže
se nakonec nic nezměnilo.
V jaké fázi je
soudní pře?
Protože všechny české soudy
rozhodly nakonec vždy ve prospěch státu, podal jsem
stížnost k Evropskému soudu pro lidská
práva ve Štrasburku. Zatím nebyla
vyřešena.
Chtěl byste
komentovat ještě
některý jiný z Vašich
případů?
Například Stock Plzeň.
Někteří novináři, kteří
možná měli málo chlebíčků a nemohli se
tedy dočkat konce valné hromady, následně psali o
jejím "napadení", neúměrném
protahování a podobně. Zapomněli ale, že
valná hromada není čajovým
dýchánkem, ale pracovní
schůzí akcionářů, kteří zde
prostřednictvím svých návrhů,
žádostí o vysvětlení a
případných protestů mohou realizovat
své právo na řízení firmy.
Probíhají-li v podniku pochybné
operace, může se jejich projednání
protáhnout. Valná hromada Stocku přitom trvala
jen několik hodin.
Co říkáte na
námitku, že podáváte
akcionářské žaloby vůči společnostem, byť
máte jen několik málo kusů akcií? Tedy
že Vaše chování není
ekonomicky racionální, pokud
neočekáváte nějaké
mimořádné plnění od společnosti.
Tak třeba akcií Stocku mám
opravdu jen několik, tato akcie však má hodnotu
mnoha tisíc korun. Navíc počet akcií
by neměl být vůbec rozhodující pro
uplatnění práv akcionáře.
Náklady, které akcionář
vynaloží na soudní řízení,
mu v případě úspěchu jeho žaloby musí
hradit protistrana.
Nepřipadáte si
někdy jako v
příběhu Davida a Goliáše?
Případně jako v boji s
větrnými mlýny, že? Někdy ano, ale nezapomeňte,
jak souboj Davida s Goliášem nakonec dopadl.
V USA jsou běžné
spory mezi
nadnárodními korporacemi a jednotlivci,
takzvanými "giant killers". Posledním
případem, kterému média věnovala
pozornost, je spor tlouštíků proti prodejcům
rychlého občerstvení. Vidíte nějakou
analogii mezi takovými spory a těmi, které vedete
vy?
Tyto žaloby v USA bývají
postaveny na nějaké drobné skulince v
zákoně nebo na dosud nezvyklém výkladu
práva, který se žalobce snaží
prosadit. Někdy jsou takové žaloby na první
pohled směšné, ale nakonec pomohou změnit postoj
celé společnosti ke škodlivým jevům,
jako v případě tabákových
výrobků. Spory, které vedu já, nejdou
tak daleko, většinou se týkají zcela
zřejmého porušování
zákona a poškozování
akcionářů. Myslím, že v obou případech
se úroveň právního
prostředí těmito spory zlepšuje, bohužel ale v
našem v případě jsme teprve na úrovni,
kde byly USA asi tak před 40 lety.
Čemu se věnujete
vedle správy
svých investic?
Podnikám jako investiční
poradce a jsem také soudním znalcem se
specializací na oceňování
cenných papírů a kapitálový
trh.
Domníváte se, že
nastane
doba, kdy naše ekonomické a
právní prostředí bude stejně
kultivované jako v Evropské unii?
Evropská unie rozhodně v tomto
není homogenním celkem. Rozdíly mezi
zaostalejším jihem a
vyspělejším severem jsou stále
zřetelné a i mezi jednotlivými státy
existují rozdíly dané
historickým vývojem jejich
právní kultury. Nicméně
máme určité předpoklady,
vyplývající jednak z tradic
právního systému Rakouska-Uherska a
první republiky, snad ještě ne úplně
zapomenutých, jednak z vlivu sousedních
zemí, které patří mezi
nejvyspělejší země Evropské unie, aby
se naše právní prostředí
rychleji blížilo té
rozvinutější části Evropy. Nic ale
nepřijde samo.
Děkuji
za rozhovor.
|
